Volnoběžka sestává ve svém nejjednodušším konstrukčním provedení jako vestavný prvek z klece, spojkových tělísek, jejichž počet závisí na průměru, a z jedné pružiny. Vestavné prvky nejsou samostředící. Proto musí být prostřednictvím vhodného uložení zajištěn vycentrovaný běh vnitřní svěrací dráhy vůči vnější. Naše kompletní volnoběžné spojky, kuličkové volnoběžky a jištění proti zpětnému chodu poskytují systémová řešení s odpovídajícím uložením.

Způsob funkce
Spojková tělíska jsou charakteristická svou speciálně vytvořenou geometrií na kontaktních plochách, která při třecím kontaktu s rotačně symetrickými připojovacími díly vytváří definovaný úhel sevření (_a, _i). Hovoříme o tzv. záběrové křivce. Při zatížení se spojkové tělísko roluje na své svěrací (záběrové) ploše tak daleko, dokud nevznikne rovnováha sil mezi stanoveným kroutícím momentem a napětím dílů volnoběžky (hřídel, náboj, spojkové tělísko). Náběh je tzv.pracovní oblast.

Záběrová křivka – logaritmická spirála
Při rolování svěracích tělísek až do přenášení plného kroutícího momentu mají v ideálním případě vládnout pro všechna spojková tělíska stejné poměry sil. Pro dosažení tohoto cíle je nutné, aby všechna spojková tělíska pohltila krouticí moment současně a se stejným úhlem sevření.

Geometrický tvar logaritmické spirály jako záběrové křivky garantuje konstantní úhel sevření v každé poloze záběru spojkových tělísek – nezávisle na momentálním úhlu polohy – u rotačně symetrických připojovacích dílů. Záběrová křivka spojkových tělísek volnoběžek GMN série 400 má tvar logaritmické spirály. Přednostmi jsou vysoká bezpečnost spínání – i při vysokých frekvencích spínání – a vysoké přenositelné krouticí momenty.

Odpružení
Aby bylo možno kdykoliv umožnit spínací pohyb a přenášení kroutících momentů, musí být spojková tělíska prostřednictvím optimalizovaného systému odpružení udržována ve stálém třecím kontaktu. Rozlišujeme dva systémy odpružení: